Přidat názor k článku Snad nemáme děti jen proto, abychom dostávali příspěvky

Ahoj všichni,
já se tu určitě s nikým nechci hádat. Jen bych ráda dala můj příběh k dobru. Jsem tělesně postižená maminka. Když měl Davídek 3/4 roku jsem si sehnala práci na doma. Ne jen kvůli financím, ale pro pocit postavení se na vlastní nohy. Vydělávala jsem si pár korun, ale měla jsem dobrý pocit. Zažila jsem nejdříve mateřskou 3600 a pak až 7600, což pro mě byla opravdu velká částka. Z částky 7600 žijeme celá rodina, živíme k tomu i auto a stačí nám to. Letos od července (což malý měl necelých 2,5 roku) se mi naskytlo zaměstnání a já do něj nastoupila. A jsem naprosto spokojená. A to nejsem človíček, který by dítě neměl rád. Myslím si , že to stojí za to být s dítětem doma do 2,5 roku a pak ho klidně začlenit do kolektivu. Já s tím problém opravdu nemám a Davídek je spokojený a taky si sebe užijeme daleko více. Je těžké sehnat práci pro maminky, ale když se člověk aspoň trošku snaží, tak věřím, že najde. A to já si vybírat zrovinka moc nemůžu, jelikož mi mé postižení neumožňuje dělat jinou práci než sedavou. Máme sice finance, teď můžete říkat, že si nemáme na co stěžovat, ale leta jsme se potáceli se společným platem 14000,-. A měli jsme do toho miminko a předělávali pomalinku dům. Prostě jde vše když je snaha a trošičku jiný pohled na svět. Asi musím děkovat svému postižení, které mě naučilo se vším bojovat a všechno ostatní, co se netýká zdraví, je pro mne opravdu maličkost. Tak vám přeji aby se vám taky povedlo dívat takhle na svět a trošku si věřit a nespoléhat jen na jiné.