nemyslím si, že všichni nemají takový prachy. taky jsem si prošla obdobím, kdy jsem neměla ani na jídlo. v osmnácti mě otec vyhodil z baráku (měl raději hospodu). pujčila jsem si peníze a začala podnikat. dařilo se i ne, prostě normální život. neměla jsem bydlení tak jsem si opět vzala pujčku a koupila starší domek. a tenkrát jsem naletěla chlapovi, kterýho jsem milovala. potom až jsme se rozešli, tak mě dal k soudu, chtěl po mě pulku z toho baráku a nakonec jsem projela jen 150 000, píšu jen, protože pulka dělala 500000, prostě jsem naletěla. tak jsem si musela najít práci, kde budu mít víc peněz, abych to byla schopná všechno zaplatit. a našla jsem si taky novýho přítele se kterým máme tu skvělou holčičku, kvůli které jsem na mateřské. já po tom všem dokážu vyžít s malou částkou peněz a moc by mě v budoucnu mrzelo, kdybych měla říct, že jsem raději šla do práce pro 20 000 než byla se svojí holčičkou. je na tom ještě něco k nepochopení?
Předchozí