"Člověk se musí postarat sám o sebe a svoji rodinu. Jak by to vypadalo, kdyby jsme se nechali pořád vodit za ručičku."
Souhlas. Ale v tom případě také musí být řečeno (a hlavně zařízeno), aby stát lidi co nejméně otravoval a aby poskytoval jednoduchý (tudíž levný), funkční a spolehlivý systém.
Vemte si jen, kolik asi peněz spolkne správa dětských přídavků. Kdyby o tohle třeba zvýšili slevy na dani, a soc. podporu poskytovali opravdu jen soc. případům... Ale úředníky (placené z našich daní) nikdo moc propouštět nechce...
Nebo neprůhlednost a podivnost údajně zjednodušjící daňové reformy. Daň je sice formálně 15 %, ale ejhle, musíme připočíst ještě pojištění a rázem jsme jinde. O prakticky nulové výhodnosti oproti společnému zdanění (aspoň pro některé skupiny - a nemyslím tím milionáře) nebo o tom, že se do daňového základu počítá pojištění, což je technicky vzato pořád daň (příjem státu; o tom, že peníze se snad nepohybují mezi šuplíky, si nedělejme iluze) - tedy že se nově daní daň (!!) - místo aby se postupovalo naopak, nemluvě...
Pokud tedy stát vybírá a vybírá (často neefektivně), tak ať taky dává a dává... Anebo ať tedy dává míň, ale pak ať taky míň vybírá... Nebo jsou slova o podpoře rodin jen prázdnou frází?
Předchozí