Ahoj všichni,
opět se po dovolené " hlásím " do diskuse. Vaše povídání o výuce jazyků je moooc zajímavé. Na vlastní kůži jsem zažila " totalitní " výuku angličtiny a němčiny a musím potvrdit, že první dny na dovolené jsem se bála promluvit a na manžela naší tety jsem se pro jistotu ani nedívala, aby na mě náhodou nepromluvil. Nerozuměla jsem ani slovo. Za 14 dní v Londýně jsem se rozmluvila líp než za ty roky slovíček a gramatiky. Bylo to před 10-ti lety, takže už zase nic :o)))). Lingvista už ze mě zřejmě nebude :o))). Ale jak jsem ze začátku psala o tom, že jsme se synovi museli a mohli dost věnovat, tak došlo ve dvou letech i na Angličtinu ( manžel narozdíl ode mě umí dobře ). Byla to jen taková legrace, soutěže kdo dřív ukáže nějaký předmět, předvede slovo atd. Ve třech letech už toho docela dost zvládl. ( V té době jsme ani jeden neměli ponětí o nějaké pedagogice nebo didaktice ). Pak začal chodit do školky " s výukou Angličtiny ". Když jsme se ptali, jak to bude probíhat, řekli nám paní učitelky, že tříleté dítě přece nezvládne cizí jazyk a koukali na nás jako na blázny, že s jazykem se začíná přece až v pěti letech. Ty dva roky teda nic nedělal, protože jsem byla vytížená novou prací a studiem a v pěti letech slavně začali ( za rok asi 50 slovíček a 10 vět ). Návaznost v první třídě chyběla a na jazykovém kroužku začal opět to, co měli ve školce. Teď od září bude mít ( jak jsem psala ) Angličtinu na ZŠ, kam se dělají zkoušky a mám pocit, že už teď je z něj chronický začátečník. Tou péčí jsme mu asi spíš ublížili, ale děti našich příbuzných mluvily dvojjazyčně od malička, tak mě nenapadlo, že učit malé dítě cizí jazyk je takový nesmysl. Teď mám malou holčičku a nevím si s tím rady. Syna to domácí učení hrozně bavilo a v žádném případě jsme ho do ničeho nenutili. Nejsem typ ambiciozní matky, která chce po dětech nemožné, ale připadá mi škoda je nerozvíjet, když je to baví. Bydlíme ve špatném městě, nebo je to tak všude ? Jaký máte názor na učení malých dětí ?
Zdravím:o)))) E.
Předchozí