Díky za článek, taky mě lehce vytáčej nářky, které slyším od mladších kolegyň a příbuzných, v tom smyslu, jak je náročné mít dneska děti a jak jim stát dává málo. Já vlastní děti mít nemohla, adoptovali jsme si proto rok a půl starého chlapečka a byli jsme v sedmém nebi. Protože jsme dostali dítě starší než rok, nedostala jsem žádné porodné, mateřskou atd., jen rodičovský příspěvek, který v té době dělal asi dva a půl tisíce měsíčně. Ale my to dítě chtěli - a brali jsme to jako naše rozhodnutí, vlastně jsme od státu ani nic nečekali. Proč bychom si měli stěžovat? Taky jsem v té době musela počítat, jestli koupím raději půlku chleba než pět housek, lahve na vracení měly najednou nezanedbatelnou hodnotu a veškeré oblečení jsem kupovala v bazárku a dostávala od známých. Jen ty botičky jsem se snažila kupovat nové:-) No a co? Byli jsme šťastní. Ta moje mateřská trvala jen dva a půl roku, ve čtyřech šel synek do školky a já na zkrácený úvazek, ale byly to nejhezčí roky mého života. Tak se toho tak nebojte...
Předchozí