Kimmy, v tom si myslím, že je ten hlavní problém - v empatii. Nikdo z nás nemá stejný život s někým jiným, okolnosti mohou býti podobné, ale je to vždy život někoho jiného. Je lehké soudit druhé... Chtěla bych tě vidět žehlit a uklízet pro druhé, nakupovat ve vesnickém koloniálu předražené potraviny(když není auto ani dobré spojení do města), nemít hlídání a nemít si doma ani s kým popovídat, být na všechno sám. Já Martině rozhodně nezávidím, naopak se stydím, že lépe placení lidé v podstatě parazitují na zdravotnících, učitelích a jiných, hůře placených lidech, které tak nutně potřebujeme(vždyť zdraví je to nejdůležitější, že?), ale nehneme pro ně prstem.
Místo tlučení se v prsa typu "já to měla taky těžké a jak jsem to v pohodě zvládala" bych uvítala nějakou podporu a právě tu zmíněnou empatii. Ne litovat, ale ani opovrhovat.
Předchozí