Přidat názor k článku Snad nemáme děti jen proto, abychom dostávali příspěvky

Evo,
v USA má ženská tři měsíce držené místo v práci ne dohodou se zaměstnavatelem, ale federálním zákonem (FMLA).
Jsem doma s dětma pátým rokem - a skutečně - stát mi už dávno nic neplatí (měla jsem státem Kalifornie placených šest týdnů u prvního dítěte) - ale zase jsme za loňský rok odevzdali celkem 15% daní... spočítej si, o kolik víc by vám zůstalo v ČR, kdyby vám stát sebral jen těch patnáct procent. Obdoba DPH je v Kalifornii (v jednom z nejdražších států a nejproklínanějších států co se daní týče) 8,25% - opět porovnej s českou daní (kolik je teď? Bývala snad devatenáct?).... takže suma sumárum - ano, nedostávám od státu velkorysou mateřskou - ale doma nám z manželovy výplaty zůstane podstatná většina - není polovina jeho platu přerozdělována laskavým státem - sami si smíme rozhodnout, jak s tím naložíme...

Ono je to všechno dvousečné - tříleté povinné držení místa znamená jen to, že ženská má problém sehnat místo (napřed proto, že by "se mohla vdát a mít děti", pak proto, že má ty děti) - jistota je to k ničemu, protože když tě zaměstnavatel bude chtít propustit, tka tě propustí tak jako tak. Držení místa tři měsíce je pro zaměstnavatele přijatelné riziko - takže pak není problém místo sehnat. No a až půjdu zpět do práce, tak půjdu holt dělat jinam než jsem byla před tím. Stejně lidi tady změní klidně i několikrát za život povolání - přijde mi to logické - v pětadvaceti bez závazků můžu dělat náročnou práci od nevidím do nevidím včetně víkendů (taky jsem měla takovou) - teď holt budu hledat něco na 4-6 hodin denně, abych mohla být doma ve tři, kdy dětem končí škola. Nebude to zřejmě žádná závratná kariéra, ale myslím, že budu mít i tak co dělat. No a až budou děti větší, tak můžu zase začít dělat něco náročnějšího, abych se "nenudila"... Nedokážu si představit, že bych od osmnácti do důchodu měla sedět na jedné židli... na to je svět moc zajímavej...