Přidat názor k článku Snad nemáme děti jen proto, abychom dostávali příspěvky

Kimmy, myslím, že jsi tak docela nepochopila můj příspěvek.
V čem s tebou souhlasím, a to do puntíku, je to, že by to chtělo více zkrácených úvazků.
Co se týče Martiny, tak tam se mi prostě nechce soudit a to proto, že na rozdíl od ní mám partnera, skvělou babičku, možnost sehnat zaměstnání 17 km od místa, kde žiji(i když po několikaměsíčním hledání)a jsem také v dost lepším psychickém stavu, jelikož si mám s kým popovídat a díky hlídání mám také více času pro sebe.
Nebereš např. vůbec v potaz to, že se člověk v takovéto situaci může zhroutit a trpět třeba depresí. Věř, že jsem pracovala s lidmi, kteří se dostali do potíží a že jsou to dlouhodobé stavy, které jen tak neodejdou. V takovéto situaci je dost těžké cokoliv plánovat a organizovat, jelikož člověk prostě před sebou nevidí to světlo na konci tunelu.
TO BYL PŘÍKLAD. Netvrdím, že je Martina v depresi, ale já bych možná byla, pokud by se mi stalo to, co jí. Přečti si znovu její původní příspěvek: http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/prisp.asp?id=8248179
Ono je lehké dělat na částečný, když bydlíš ve městě a trvá ti 10 minut se tam dostat. Když to máš 100km, děláš na 6 h, 2 hodiny cesta, hlídání zaplatíš za 8, nezbyde ti nic. Opravdu si myslím, že je dobré si představit v praxi situaci druhých. On sytý hladovému opravdu nevěří.