Přidat názor k článku Prdlavka

teď už se mi to říká lehce, neboť synovi je 2a3/4r, ale jeho první 3 měsíce byly ve znamení neustálého řevu a ať jsem dělala co dělala tak nepomáhalo vůbec nic, další 3 měsíce byly o pocitu beznaděje, že se to snad nikdy nezlepší, protože pláč byl na denním i nočním pořádku stále i když v o trochu menší míře a následující 3 měsíce, kdy lezl a začínal pomalu chodit za ruce jsem zoufalstvím brečela, že přeci není možné, aby dítě které se hýbe mělo stále takové problémy... zlomilo se to, když mu bylo 9 měs. a od té doby je to raubíř k pohledání :o), nedala bych ho ani za nic, ale těch prvních 9 měs. jeho života bych ze vzpomínek nejraději vymazala, čas není milosrdný, stále to mám v živé paměti
P.S. ale i přesto všechno do toho jdu znovu a v květnu čekám další "uřvaný" uzlíček štěstí, takže VYDRŽET, ono to fakt jednou přejde