Přidat názor k článku Pláč bez důvodu?

Můj synek je schopný se pěkně rozeřvat ještě teď (necelých 11 měsíců), ale teď už je to jen takový normální vztek, když není všechno hned po jeho. Protivný umí být pořádně, například před 3 dny se mi nechtělo ráno bleskově vyskočit z postele, tak jsem se ho tam snažila ještě chvilku krotit, výsledek je jak kdybych se porvala s kocourem, šrám přes celou tvář :-(
Skvělý pomocník byl (a pořád je) babyvak, u nás docela pomáhalo chování, často mi spal i jen tak v náručí, takhle jsem měla aspoň volné ruce. Ale co nesnášel, snad všemi vychvalované hopsání na gymnastickém míči.
Do těch 3 měsíců pomáhal jen ten babyvak, taky jsem spávala přes den s ním ve vaku. V noci, když si ty 2-3 hodiny pospal, tak se pak mohl vzteknout, jakmile jsem zhasnula, museli jsme být nejmíň 1,5 hodiny vzhůru a vyžadoval zábavu. Po 3 měsících se to trochu zlepšilo, záchvaty byly během dne jen pár minut před usnutím a večer teda tak 2 hodiny. Když už to vrcholilo (přes den i večer), tak jsem ho pár minut nechala vyřvat ty poslední síly (musela jsem si ty uši zacpat jinak by mi snad praskly bubínky) a pak se nechal uspat většinou cucáním mého prstu (libovolný dudlík nesnášel) a houpáním. Když byl vzhůru, tak si vynucoval pozornost jekotem jak siréna. To bylo nutné ignorovat, jinak bych ho nemohla odložit z náručí ani na minutu. Trochu nevýhoda byly například nákupy, ty jeho nečekané zavřískání vždycky málem odnesla infarktem půlka hypermarketu :-(
Co se týče těch chutí mu něco provést, já jsem dost flegmatik, ale tyhle chutě jsem měla víckrát :-( Tak jsme si vypěstovali takovou svéráznou metodu, když jsem byla celkem v pohodě a on začal být rozjívený, tak jsem podle situace přes něj hodila peřinu nebo ho za nějaké končetiny zvedla do vzduchu, dělala jsem si z toho legraci a vzápětí ho zase odkryla nebo položila, tak to začal brát jako zábavu a dodneška, když se vzteká, že mě tím začíná štvát, tak tohle použiju, on se začne smát a já vychladnu :-) I když je pak třeba protivný dál, tak já už tu krizi překonala.
Poprvé jsem z toho pocitu taky byla hrozně špatná, to mu byly asi 3 týdny, ale pak to bylo ještě víckrát. Několikrát jsem to obrečela, pak jsem pochopila čím to je a že nejsem jediná, že od nápadu k realizaci je daleko a že se s tím musím smířit a neudělat si z toho další stres :-( U nás ten vrchol totiž dosáhnul tak ve 2 týdnech a držel ho nejméně do těch 3 měsíců. To se vztekal ve dne v noci :-( Pak trochu polevil ale ne moc. Jakžtakž jsem se vyspala až tak v 7 měsících, ale to už jsme zase bojovali se zubama :-(