Dnes má Ondrášek přesně rok. Taky jsme si tímto prošli. Asi do půl roku řval většinu bdělého času. Jediné, co trochu zabíralo, bylo jezdit po venku v kočáru - tak jsem trhala rekordy. Vyfluslá a nevypalá jsem brázdila ulice a vřele to doporučuju jako odtučňovací kúru. Ondrášek byl ale hodně uřvaný i po půl roce. Je to očividně společenské dítě, které chce neustálou změnu - jen tak vozit se, koukat, ležet v postýlce - to ho dlouho nebaví. Ideální by pro něj byla rozšířená rodina, jako za starých časů, kdy by si ho střídaly babičky, tetičky atd, a každý by se mu věnoval chvilku. Pro jednu matku je to dohromady pěknej záhul. Nejhorší byly cesty autobusem, kdy prostě celou cestu řval a spolucestující měli netaktní poznámky o krkavčí matce, atd. Vše to přestalo asi tak v 11 měs, kdy si začal konečně sám hrát.
Vydržte!
Předchozí