S tím můžu souhlasit. Náš malej taky občas pláče - někdy i několik hodin (jsem přesvědčená, že ho bolívá bříško, protože pláče v dny, kdy se sám nevyprázdnil a ani tolik neprdí a po použití rourky se až na vyjímky uklidní).
Ale v okamžiku, kdy jsem příliš unavená, bolí mě záda nebo hlava, nebo jen musím nutně udělat nějakou práci, tak klouček není vůbec k utišení a pláče i několik hodin v kuse - tedy jen do té doby, než přijde tatínek a pochová ho sám. Někdy samozdřejmě nepomůže ani tatínek, protože taky zrovna není v nejlepší psychické formě, ale malýho mu i tak nechám (ono je totiž docela jedno jestli řve u mě nebo u táty), jdu si dělat svý, nebo si odpočinout a prostě si toho řevu nevšímám (však je v dobrých rukou!) Za půl hoďky nebo i víc se zase srovnám já a když potom vezmu malýho, většinou se už krásně uklidní.
Není to univerzální rada, ale někomu to fakt může taky zabrat.
Předchozí