Můj nejstarší byl taky uřvanec. Do 1 roku, když nespal, tak řval. Začlo to už v porodnici. V šesti týdnech začaly problémy s moc ošklivým atopickým ekzémem, trpěl na prdy, v půl roce začly růst zuby .... Ono se prostě vždycky našlo něco, co by se dalo ořvat. Ač jsem se snažila sebevíc, většinou nepomáhalo nic. Dneska je mu osm a ráda bych tady napsala, že ho to s věkem přešlo. Bohužel nepřešlo. Ono se prostě vždycky najde něco.... Změnily se důvody, ale bohužel se nezměnil jeho přístup k řešení problému. "Já si zařvu a vy s tím něco udělejte" Nemůžu si pomoci, ale opravdu si myslím, že se s tím už narodil a taky se to nikdy nezmění. Asi jsme to částečně podpořili my tím, jak jsme se moc snažili. Možná je někdy opravdu méně, více.
Mám ještě další dvě děti a ty nejsou sice úplní andílci, ale jsou spíše pozitivní. Naštěstí.
Předchozí