Mám naprosto stejnou zkušenost. Naše první dcerka byla co se týkalo pláče a spaní příšerná. Byla ze mne chodící mrtvola. Doma vydržela spinkat i coby jako novorozenec a malý kojeneček max 20 minut. To jsem se stihla tak najíst a opláchnout nádobí. Pak následoval spurt do kočárku a nekonečné procházky s kočárkem přerušované pauzami na kojení. Nechat ji vyřvat absolutně nefungovalo. Moje mamka mě pořád tlačila, ať to zkusíme. Tak jsem jim to jednou předvedla na návštěvě a táta mě po hodině a půl seřval, že už toho má dost :-)) (a to jsem ji chodila střídavě chovat a pohupovat na míči) Po čtvrtém měsíci to přestalo. A taky nám super fungoval gymnastický míč. Teď s druhou dcerkou mám o mnohem lepší zkušenost. Ta je oproti Ele spavá. Ve svých deseti týdnech vydrží přes den bdít max hodinu a půl po jídle, ale spíš jen hodinu. Dopoledne a přes den si usne sama. Problém ale nastává navečer a po koupání.... I když je na ní vidět, že by spinkala, neusne a pláče. A kolikrát ji nechám trochu poplakat, pak ji vezmu do náruče a v tu ránu spinká. Ale po pár minutách se budí. Začne hlasitě křičet a kroutit se a prdět. Takže jsme s manželem rezignovali a bereme si ji k televizi. A ona je naprosto spokojená. Problém je, že natvrdo usíná dost pozdě mezi 23 a 24 hodinou. To už jsem fakt hotová, protože ráno vstávám v šest do školky. Pozitivní ale je, že během spánku nekrmím, neboť malá vydrží až do rána a někdy ji i budím, abychom tu školku vůbec stihli :-)) Takže věřím tomu, že pláč a nespavost zase ustoupí a bude nám všem fajn.
Předchozí