Přidat názor k článku Myslet i na sebe není sobectví

Tento článek mě hrozně moc oslovil. Je strašně pravdivý, jen nesouhlasím s tou částí týkající se pomoci muže, tedy pomoci faktické. Snažím se podle článku řídit a můj muž neprotestuje (děti občas, jsou sobečtější a uvědomujou si, že můj kurs pletení košíků znamená, že je nebudu obskakovat a navíc to možná bude stát dceru nové tričko, co si už vyhlídla...Ale přesto když si přidám aktivity na dobití, moc by mi pomohlo, kdyby doma to nádobí když přijdu bylo umyté nebo něco jiného, protože když rozzářená z cvičení přijdu do bytu ve stavu kůlnička na dříví, a vím, že další členové rodiny (kteří si taky cvičení a jiné dobíječky neodepřou) leželi celé odpoledne na kanapi, mám po náladě, a ty baterky se mi zas hezky rychle vybijí...Já tedy osobně mám pocit, že převedení části práce na další členy rodiny to řeší (oni si to nemyslí!!!)a není to málo,jak se autorka domnívá. Víc bych v článku ještě uvítala pohled na problém ze strany mužů, ale psala to žena, takže možná se přidá někdo z mužů čtenářů.