Přidat názor k článku Malí čtenáři

Ani nevím, jak se zde tento článek ocitnul. Byl psaný pro časopis Psychologie dnes.
Nicméně když už je tu a já ho tu (ještě ke všemu náhodou) objevila, nedá mi to, se k tomu nevyjádřit a nedovysvětlit, co je podle mého názoru vysvětlit potřeba.
To, že se dítě naučí číst v předškolním věku, ještě neznamená, že je hyperlektik. Buď ho to naučí rodiče, nebo se to naučí samo. Pokud ho to rodiče naučí, je to jejich věc (zde je spíš dobré zamyslet se nad tím, proč ho to učí? Protože se o to dítě zajímá? Nebo protože mají rodiče potřebu mít geniálního potomka a ukázat to světu?).
Pokud se dítě naučí číst ve velmi brzkém věku samo, aniž by ho to někdo cíleně učil, pak:
* může být - a s největší pravděpodobností je hyperlektické, ale ve smyslu, v jakém tento pojem užívá prof. Matějček - v tomto případě je hyperlexie pouhé označení skutečnosti, že se dítě naučí číst velmi brzy (jakýsi opak k dyslexii); s velkou pravděpodobností je to spíš příznak vysoké inteligence než čehokoliv jiného
* je-li hyperlektické v tom smyslu, v jakém je hyperlexie vysvětlována ve výše uvedeném článku, je to jen přidružený symptom, spíš plus než minus... hyperlexie se může objevovat u dětí s vývojovými poruchami. V žádném případě ale není diagnózou, dokonce ani diagnostickým kritériem pro jakoukoliv poruchu. Neznamená to tedy, že pokud je dítě hyperlektické, má nějakou vývojovou poruchu (autismus, ADHD..). Naopak - má-li dítě nějakou z těchto poruch a navíc je hyperlektické, je zde příležitost této výjimečné schopnosti a zájmu využít ve prospěch dítěte a při jeho výchově. To měl být hlavní smysl článku, ale nějak to zřejmě nevyplynulo.