Přidat názor k článku „Zbit romskými spoluobčany“

Mrzí mě, že spousta reakcí na mé příspěvky mi podsouvá tvrzení, která ode mě nezaněla, např.se neustále řeší rasismus, o kterém jsem nikdy nemluvila ("rasy" už je stejně dávno překonaný pojem), spíš mluvím o etnocentrismu a xenofobii, přičemž první, jak jsem už psala, spočívá v tom, že někdo upřednosťnuje vzorce svého kulturního chování nad vzorci jiné skupiny a jedná podle toho (tzv.poukazování na kriminalitu Romů, nepodložené jakýmikoli pádnými věcnými argumenty, ze kterých vyplývá, že Romové jsou problematičtější než my, sem patří stejně jako mnou zmiˇované odebírání R.dětí rodinám...), xenofobie pak souvisí strachem z neznámého, "cizího", který je do jisté míry přirozený, ale znovu: pokud tu dělicí čáru mezi "cizím" a vlastním vede paušálně a na tomto základě jedná způsobem, který má negativní dopad na nevinné lidi, považuji i xenofobii za ohrožující. Hlídání tašek v přeplněné MHD je jistě v pořádku, o tom jsem nemluvila, natož o situacích, kdy vás někdo přímo napadne (opět mi někdo latentně podsouvá, že sem zahrnuju i tyto případy...). Mluvila jsem čistě o pocitu: jak by bylo vám, kdybyste se jako Rom/Romka vydali do práce, nastoupili do tramvaje a paní před vámi se odtáhla, resp.si okatě přitiskla kabelku k sobě. To není sci-fi, to jsou početné zážitky mých kamarádů a kamarádek. Podle Etyny
(parafráze) by si "měli uvědomit, že vlastní vinou, svým chováním, si způsobili takovou odezvu" - a není to náhodou ta, zde všemi zavrhovaná, nesmyslná paušalizace? Kdyby vás někdo v Německu obvinil po vstupu do obchodu, ž ho jdete vykrást, nevzbouřili byste se vnitřně proti takovému ponížení? Sklapli byste ocasy a řekli si: "ó, to je naší vlastní vinou, MY jsme kradli v tomto obchodě"...
Ad romská historie: nkdy a nikde jsem netvrdila, že tato historie omlouvá jakékoli násilné a protiprávní jednání a že bych z ní měly plynout nějaké výhody. Ovšem tendence ji zlehčovat "uřezali jsme jim kola", je nezodpovědná a ponižující. Český národ si zakládá na nekonfliktnosti a mírumilovnosti, ale to, co jsme za všech režimů prováděli svým bližním, je mnohem, mnohem víc než uřezávání kol...rozepisovat to tu znovu nebudu, odborná literatura, např.: C.Nečas: Romové v ČR včera a dnes. A fakt, že je to historie, tedy doba minulá, se kterou nemáme nic společného, je jen zdánlivý: Evropa se např.s dědictvím holocaustu pere dodnes, a podle mě by každý měl, i sám za sebe. O Romech se těžce mlčí, čímž se jejich trauma, které v sobě nesou, jen prohlubuje. Je to etnikum, na které dopadá jen špína, ale o němž zároveň neprosakují na veřejnost žádné informace, týkající se duchovního bohatství, které mají. Ačkoli jsou 2.největší menšinou u nás, např¨. české učebnice se o nich ani slovem nezmiňují. Omluvte mě, pokud tohle není dehonestace, a ignorace. Takže můj příspěvek poukazoval spíš na věci, nad nimiž mnoho gádžů zavírá oči a odbývá je prohlášeními typu "no a co, měli to těžký, my za to nemůžeme, snad se jim kvůli tomu nemusíme revanšovat." Nemusíme. Ale když si uvědomíme, co bylo, možná nám to pomůže trochu se přiblížit tomu, co je teď.