Přidat názor k článku „Zbit romskými spoluobčany“

Kudlo, hezký pokus, ale já pro to dvojí mustr nemám. V případě neromů v roli historických utlačovatelů Romů jsem zájmeno "my" použila pouze ve smyslu "ádžové" - že jsme to nebyli my - tedy ti (ty), co teď sedíme u PC - je dost nasnadě. O kolektivní vině jsem v tomto případě rozhodně nehovořila - nejde o kolektivní vinu, ale o nějaké dědictví minulosti, se kterým se někdo má zapotřebí vypořádávat, někdo ne. Já například v sobě řeším, jak se to všechno v minulosti stalo, kde jsou kořeny koncentráků, organizovaných v minulosti "mými lidmi", a pociťuju spíš úzkost než vinu, ačkoli - nadneseně řečeno - každý můj útok na jinakost (nevyplývající z pocitu ohrožení, ale z pocitu nadřazenosti), kterého jsem se v životě dopustila, je pokračováním této tradice, nebo-li, nese v sobe miniaturní zárodek možnosti dalších plynvých komor. Takže tohle jsem měla na mysli. Stejně tak se může (a nemusí) Rom vyrovnávat s historickými okolnostmi svého sociálního statusu, může hledat příčiny nebo cítit vinu...věřím, že takových Romů mezi námi není málo. Je to otázka toho, jak člověk přemýšlí o odrazu sama sebe ve světě, o otisku, který tu nechává a miniodkazu pro další generace. Může to znít jako velká slova, ale tohle všechno tu po nás (byť v takřka neviditelné formě) zůstává.