Přidat názor k článku „Zbit romskými spoluobčany“

Milá Maceško,
v mnohém s tebou souhlasím a kluků z tvého článku je mi líto. Nicméně sama jsem zažila přesný opak. Před dvěma lety šel můj synek poprvé do školky. V šatně jsme potkali stejně starého romského chlapečka. Šikovného a milého, se sympatickou maminkou. Kluci si spolu začali hrát, seděli vedle sebe u oběda. Byla jsem ráda, že se syn "zapojil do kolektivu", a přísahám, že mi bylo upřímně jedno, jestli je jeho nový kamarád blonďatý nebo černovlasý. Všechno šlo v pohodě, ale o pár dnů později se kluci trochu poprali. Nic vážného, zavinil to můj syn - chtěl upoutat pozornost tím, že do dětí strkal a bral jim hračky. Učitelky mu vysvětlily, že to nemá dělat; syn se omluvil a já se ještě jednou omluvila mamince s tím, že z jeho strany šlo vlastně o snahu kamarádit se, i když hloupě vyjádřenou. Maminka to vzala, zbytek rodiny ne. Dostavili se hromadně do školky, spáchali strašlivou scénu a neustále zdůrazňovali, že jejich chlapce nikdo nebude "mlátit" jenom proto, že je Rom. Paní ředitelka nakonec přeřadila onoho chlapečka do jiné třídy a všechno se uklidnilo. S maminkou se dál zdravíme, když se potkáme. Ale přiznám se, že od té doby jsem velmi opatrná a dávám pozor, s kým se moji kluci chtějí kamarádit. Další konflikt už riskovat nechci.