jasně jsou to rodinné typy tihleti romové. Např. v porodnici na Obilňáku byla se mnou na pokoji mladá 14tiletá novopečená romská maminka. Každý den tam za ní chodila tak patnáctičlenná skupina cikánů, kteří na pokoji tropili neuvěřitelný hluk a nevadilo jim, že na pokoji se tísní další matky s dětmi. Staniční sestra se jich bála, nedalo se nimi hnout. Návštěvy na pokojích byly tehdy zakázané, ale oni si vždy dělali co chtěli. Už vidím většinu z citlivých intelektuálek, kterým vadí pobyt v porodnici apriori, jak blahosklonně souhlasí s jejich zvyky - vtrhnout ke své rodinné příslušnici na pokoj, kdykoliv se jim zamane. Už vidím, jak se usmívají nad krásnými romskými písičkami, kterými nás večer v 22.00 pod okny porodnice romové oblažovali. Hlavně nepotlačovat jejich zvyky.
Jinak s nimi mám asi 90% zkušeností záporných a asi 10% kladných. Po Brně jezdím tramvají tak 14 let, ale k pláči mě dohnal vždycky cikán, nikdy né bílý cestující. Vypisovat detaily těch špatných nemá cenu bylo by to na knihu. Mimochodem, na Bratislavské ulici v Brně je Muzeum romské kultury, je to zajímavá podívaná, moc doporučuji.
Předchozí