Podle vyprávění svých prarodičů vím, že u nich ve vesnici bydleli Romové a živili se většinou kovářským řemeslem. Někteří z nich byli výjimečně hudebně nadaní a hráli ve smíšené cimbálové muzice. Jednomu z nich byl postaven i pomník. Bohužel většina z nich byla vyvražděna za války.
Nevím, zda by Roma, který v životě něčeho svou pílí dosáhl těšilo to stálé připomínání, že je vlastně kočovník, který právě slezl z vozu.
Jinak se připojuju k názoru, že náš současný sociální systém je značně demotivující, vlastně ani nedovolí Romům sociálně vyspět, je to jako s dítětem, kterému svou přehnanou péčí nedovolíte se osamostatnit a ono na vás zůstává závislé.
Usuzuju tak ze zkušeností (pro některé asi irelevantních) z firmy, která pracuje s nezaměstnanými a pomáhá jim v návratu do zaměstnání nebo pro ně organizuje rekvalifikační kurzy.
Pozitivní diskriminace bych se bála, právě v té souvislosti s lékařem jak tu někdo psal. Přijde mě ošetřit romský doktor a já budu řešit jestli opravdu schopný nebo jestli se stal lékařem díky tomu, že jsme potřebovali naplnit nějakou kvótu.
Předchozí