Přidat názor k článku „Zbit romskými spoluobčany“

Nestihla jsem sice přečíst všechny příspěvky, nicméně bych ráda přidala i ten můj.
Jsem matka dvou přijatých dětí s romskými kořeny a téma článku je tím pádem pro mne krajně aktuální. Náhradní rodičové jsou o situacích, o kterých Maceška píše, informováni a jsou připravováni na to, že se jim podobné případy prostě budou stávat. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem nad věcí a mám to vyřešené a zpracované a vím jak na to. Nemám a nikdy mít nebudu a útoky na lidi jiného etnika, notabene na mé děti se mně dotýká do hlouby duše a velmi mě trápí.
Jsem toho názoru, že KAŽDÝ ČLOVĚK MÁ PRÁVO NA ÚCTU. Z toho vycházím a snažím se podle toho chovat (sama na sobě samozřejmě také musím makat). Reakce prodavaček je tedy krajně neadekvátní. Jsou opravdu jiné formy, jak s lidmi (dětmi) jednat, pokud má člověk podezření. Ostatně jak už to tu bylo psáno.
Všichni víme, že doba se zásadně změnila a jak už tu opět někdo psal, chtě nechtě, žijeme v multikulturní společnosti. Nemyslím si, že je to naškodu. Naopak, může nás to velice obohatit a záleží skutečně na každém z nás, jak naše společnost bude v budoucnu vypadat. Zda budeme jako Češi proslulí svojí nenávistí a neochotou přijmout jinakost a nebo opakem. Je jasné, že to jednoduché nebude a není, ale na druhou stranu to vnímám jako úkol pro naši generaci. Když to doženu do absurdna, ty minulé se zase musely vyrovnat s 1. a 2. světovou válkou. Nám věřím žádná nehrozí, ačkoliv to v zásadě záleží opět na naší toleranci, ochotě a otevřeném srdci. A jak to vypadá, když je to naopak, víme každý. Stačí se podívat více na východ. Základem je vzdělání, snaha se o kultuře druhého dozvědět více a dojít pochopení či porozumění. Bez toho se asi neobejdem. Takže nemá cenu nadávat a sedět se složenýma rukama.
Díky všem těm, co to vidí stejnýma očima. Mám tak naději, že naše děti budou moci žít "normální" život jako každý jiný aniž by byly na každém kroku ponižovány a odsuzovány za skutky jiných.