Přidat názor k článku A co takhle jesličky?

Skoro mě některé ty vaše příspěvky pobuřují. Jsem jedna z těch mála maminek, která své dítě musela do jesliček dát a můžu vám říct, že jsem to hodně obrečela. Ale já jsem narozdíl od vás, které jste jesle využít nemuseli nebo nechtěli, a hodnotíte je, pochopila, že to nebylo to nejhorší pro mého syna, ale pro mě. Pocit, že nebudu s ním a nedám mu všechno, co bych chtěla, mi občas zatemnil mozek a já nebyla schopna racionálního uvažování. Samozřejmě jsem vyčítala svému muži, že není schopen nás finančně zajistit natolik, abych se o své dítě mohla postarat sama. Všechno chce svůj čas, a tak i já jsem časem pochopila, že můj syn (naštěstí) není z těch, kteří v jesličkách, či jiných zařízeních tohoto typu, trpí a že tam chodí opravdu rád. Nikdy bych ho nenaučila v tak krátké době tolik věcí, které ho naučili právě v jeslích. Nutno ještě podotknout, že můj syn nepatří do skupiny družících se dítek a je to velký samotář a introvert. V jeslích k němu také takto přistupovali. Individuálně! Nenutili ho hrát si s ostatními dětmi, když nechtěl a nechali mu prostor pro jeho vlastní osobnost