Tak ja jsem biologicky jedinacek me mamky, ale vyrustala jsem se dvema nevlastnima sourozencema a dalsi dva byli u meho taty.
Prestoze se vztahy jevily idylicke a oba dva moji rodice se o to snazili hodne, tak ja se citila a doposud citim jako pate kolo u vozu, co se nasi rodiny tyce. Mamka ""se delila"" mezi noveho pritele a mne a segry doma byly porad pri sobe, prestoze jsem vekove prostredni a jsme si vekove vsechny tri blizko.
Takze to nepreju nikomu. Vzpominky na detstvi nic moc a ANO, vzdycky jsem od kamaradu chtela neco vic a mozna prave proto je vetsina mych kamaradu jedinacku. A konflikty resim mirove a diplomaticky. Nedela mi dobre, kdyz si musim doma dupnout. To uz potom z toho vysledku nemam radost.
Rekla bych, ze mnohem horsi je zit v neuplne rodine nebo s nevlastnim otcem ci matkou nez jako jedinacek v uplne rodine.
A to je dnes celkem trend, ""proc setrvavat ve vztahu, ktery nefunguje"" - deti x nedeti. Tohle se mi vubec nelibi.
A deti urcite chci malo, takze jedno nebo dve.
Předchozí