Přidat názor k článku Více jedináčků v populaci? Více egoismu?

Myslím si,že s tou kolegyní v práci to byla spíš náhoda,že byla jedináček a takto se chovala.Jestli je taková jako člověk,pak je to zcela nezávislé na tom,jestli je jedináček nebo ne.Znám podobný typ,je ze tří dětí nejmladší,je to kluk(spíš už mladý muž) a chová se úplně přesně jako výše zminovaná paní.Akorát s tím rozdílem,že všechno konzultuje s maminkou(ach jo!).Já jsem také jedináček(bohužel),lituju toho a sourozenec mi chyběl a chybí vlastně celý život.V dětství na takové to tajné spinutí proti vnějšímu světu,v dospělosti jako kamarád(ka),přítel(kyně),kterému se můžu svěřit třeba se starostmi kolem rodičů a který mě pochopí.Vyrůstala jsem navíc jako učitelské dítě,přísně vedené,protože jsem své rodiče nemohla přece "zklamat" před jejich kolegy.Bohužel jsem si v dětsví s tím dost vytrpěla-děti se mi smály,že jsem "jedinák",navíc pro ně jsem byla protekční učitelské dítko.Taky proto mám 3 děti a jsem štastná,že jsem svým dětem dopřála něco,o co jsem byla a jsem ochuzena celý život.