Přidat názor k článku Více jedináčků v populaci? Více egoismu?

Mám 3 bratry, všichni dohromady jsme se jeden čas "mlátili jak koně". Se sourozenci máme ale výborný vztah. Nejstarší je o 5 let, další o 1,5 roku starší a nejmladší je o deset let mladší ode mne. Takže neklesej na mysli!
Ale myslím, že náš vztah je daný výchovou. Opravdu. Máme velmi otevřené rodiče, kteří se nebáli nám dát najevo, že jsou naštvaní, ale hlavně že nás mají moc rádi, vždy nás vedli tak nějak tiše k tomu, abysme spolupracovali (ale naše půtky nikdy moc neřešili, to by se uřešili - i když úrazy také byly a jaké!). Bydlíme nyní každý jinde, ale když se vidíme, opusinkujeme se, podáme ruce, obejmeme a je to takové tiché souznění.
Moje polovička to tak vůbec nemá, má bratra o 5 let staršího a přitom se opravdu nějak nevyhledávají. U nich v rodině je taková normální atmosféra, ale žádné velké emoce jako u nás, žádné pusinkování, objímání. I zprávu o miminku tenkrát přijali tak nějak "v pohodě", kdežto u nás se plakalo a objímalo, prostě radovalo. Prostě si ty svoje pocity nedávají moc najevo a tudíž ani ten vztah není celkově takový citový. Prostě se mají rádi, ale to je všechno.