Kimmy, mám ještě jeden problém. Tento příspěvek tedy není adresován přímo tobě, je takový všeobecný.
Téměř celou tuto diskuzi se zde táhne takový mýtus, který se čím dál víc přiživuje, aniž by ho někdo vyvrátil.
Když napíši přibližná čísla(velmi zhruba): Člověk se dožije 75 let. Zhruba 45-50 (40-45) je považován za aktivní pracovní sílu. Ženy během této doby odcházejí na MD - ale pozor, zde nastává to rozdělení:
Žena A - nastupuje do 2 let věku dítěte do práce - je to tedy žena, která nemá dítě jako hlavní náplň života, umí se realizovat i jinak, má spoustu koníčků, je velkým přínosem pro společnost. Být doma považuje za obětování sebe samé, v domácnosti trpí.
Žena B - je doma o cca 12-18 měsíců déle - znamená to, že její hlavní realizace je v dítěti, po ničem jiném netouží, "žije pouze rodinou". Být doma je pro ní radostí, péče o děti jí zcela naplňuje.
Fakt ti nepřipadá divné, že se zde žen zaměření žen měří tak primitivním metrem a že jeden(jeden a půl roku)je tak signifikantním ukazatelem?
Např.tchýně šla do práce(těšila se) ve 2 letech svého mladšího syna. Ten šel do jeslí. V současné době mu je 27 let, nicméně by umřel hlady, pokud by mu někdo neuvařil, matka mu dělá svačiny do práce a slovo osamostatnění mu nahání hrůzu, ač se zrovna stal otcem. V životě je celkem ztracený. Kam tedy tchýně patří? Vrátila se přeci do práce brzy...
Kam patří matka, která má děti 2 roky po sobě a jde do práce ve dvou letech věku druhého dítěte? Je doma 4 roky, čili totální housewife, neschopná samostatného myšlení?
A co žena, která je doma 4 roky, ale při zaměstnání vystuduje, angažuje se v neziskovkách, či se třeba opět zamiluje a vdá? Stále platí, že její životní náplní je jen dítě, jelikož nebyla 4 roky zaměstnaná?
To mi tedy rozum nebere.
Předchozí