Kimmy, můžu Ti Tvoji jednoduchou definici, kterou jsi psala Miladě, trochu zesložitit? Co když existují ženy, pro něž jsou hlavní náplní děti, ale kromě toho potřebují ještě i jiné vyžití? Jinými slovy řečeno - rády dělají spoustu různých věcí, které nesouvisí přímo s dětmi a mateřstvím, ale zároveň jsou schopny část těchto svých tužeb obětovat, jestliže vědí, že v péči o dítě je něco důležité anebo něco zrovna teď akutně hoří?...
K tomu, co jsi psala mně. Jasně, tři roky bude věk zhruba přibližný plus minus autobus. Můj syn potřeboval na přípravu do MŠ ještě ten rok například.
Co se týče pobytu v MŠ po třech letech věku - naprosto souhlasím, že by nejspíš bylo ideální, kdyby společnost byla nastavená tak, aby bylo dost míst na poloviční úvazek. To by umožňovalo ženám být s dětmi v odpoledních hodinách i ve věku předškolním.
Jinak výchova po třech letech věku, mno, ano, ještě je důležitá. Ale základy se staví ve věku batolecím, a když nepostavíš základy, stavba se ti sesype. A třeba konkrétně já jsem v této oblasti měla na mysli především BUDOVÁNÍ VZTAHŮ, a to nejen mezi dítětem a rodičem, ale vlastně mezi dítětem a světem a vztah dítěte k sobě samému. Řekla bych, že to je nejdůležitější faktor, který když se v batolecím věku nevytvoří, už těžko kdy může později vyrůst a potom CHYBÍ - chybí v tom, jak dítě vnímá samo sebe, své jistoty a zázemí, a jakou má důvěru v okolní svět.
Víš, ale asi marně tady bojuju. Protože Ty si NEMŮŽEŠ přiznat pochybnosti, sesypal by se Ti celý roky budovaný hodnotový žebříček. Měla by sis bývala číst Prekopovou, Matějčka a spoustu dalších lidí, kteří o výchově a dětech a následcích chybné výchovy něco vědí/věděli. A co já vím, třeba na tom v souhrnu budeš líp než já, ačkoliv jsem pro své dítě udělala poměrně hodně (co bylo v mých silách) - jenže mám tu smůlu, že je mé dítě postižené.
Předchozí