Lze si třeba vzít paní na úklid. Úleva je to opravdu neuvěřitelná, každý týden čistě uklizeno a nikde žádní strašáci. Ovšem vařit, nakupovat, prát a podobné čistě individuální věci stejně musíme udělat sami. Musím říct, že dítě a práce z domova se také dohromady moc zvládnout nedá. S prvním klukem jsem začala něco málo psát když mu byly dva roky (publicista na volné noze) a brala jsem si jen takové závazky, které jsem věděla, že zvládnu napsat, když spí. A i tak jsem byla občas nervní. Někam chodit je vyloučené, odložit roční dítě někam je taky podle mě nevhodné. Jak to vidím teď, je, že si prostě užiju dosytosti každou minutu s mrňousem, kterému je teď rok, budu vklidu a do práce se pohrnu až mu budou tři roky a bude ve školce. A to ještě plánuji nějaký zkrácený úvazek. Pokud mám práci, do které se - jako ta personalistka z článku - vrátit musím, tak se nedá nic dělat. Ale dítě na tom bude vždycky nějakým způsobem, více či méně, bito. Otázkou je, jestli toto riziko přijmu a smířím se s ním, ustojím si ho, ospravedlním si ho. To je totiž ten problém. Takže spíš než zvládat obojí je lepší si ujasnit priority a nezruinovat se.
Nejsme robotky.