To, že nejsme robotky je pravda, ale určitá možnost seberealizace je taky důležitá. Já sice nepracuji, ale studuji VŠ dálkově a mám syny 5 a 3 roky, a mimi 5 měs. Vždycky jsem si to nějak zorganizovala, hlídala babička, semtam teta, manžel, kamarádka. Také k nám chodí jedna patnáctiletá slečna, která si hraje s dětma a já mám čas uklídit, atd. Určila jsem si priority, naklizená domácnost mě až tak neuspokojuje, snažím se aby to nějak fungovalo, ale pokud zrovna není vyžehleno, tak se nezblázním. Vařím na dva dny a jenom jednoduché věci, které jsou i zdravé, to co jde poskládat, tak poskládám, zbytek vyžehlím až je čas, jinak si manžel vyžehlí pokud je třeba. Ale stejně, ikdyž perfektně uklidím, tak minimálně do druhého dne to vypadá podobně, což je silne demotivující.
Předchozí