Mám dvouletou dceru, práci na částečný úvazek a dálkové studium. Pracuju od doby, co byl dceři rok. Nemám pocit, že nestíhám, nebo něco zanedbávám. Je to o povaze, já jsem docela pohodář, bez nablýskané domácnosti se obejdu a když není doma uvařeno, jdeme do restaurace. Pravda, pořád do té samé, protože jinde nemají dětský koutek:) Také je to o pomoci rodiny a zaměstnavatele, bez toho by to šlo hodně těžko, ale to přece autorka v článku psala. Manžel má rozumnou pracovní dobu, není mu zatěžko postarat se o dceru, poklidit a něco uvařit. Začínali jsme s paní na hlídání, dneska nám hlídají tchánovci, malá je miluje. Mimochodem, častěji dědeček, než babička.
Když se chce, všechno jde, ale všechno musí klapat, těžko bych si to mohla dovolit, kdyby bylo dítko nějak dlouhodobě nemocné apod. Ale hlavně vás do toho nikdo nenutí, nemám problém pochopit ty, co si chtějí mateřskou dovolenou doma užít a do práce se během ní ani nepodívat.
Předchozí