Přidat názor k článku Dítě, nebo práce? Chci si užít obojí!

My jsme donedávna bydleli u mých rodičů v domě, v samostatném patře. Manžel pracoval a studoval náročnou školu, do toho jsme i stavěli. Naši odmítli, že bychom jim cokoliv za pobyt u nich platili, takže jsem měla na starost celou domácnost od nakupování, vaření, praní, žehlení, úklid, péči o babičku, dva psy. Samozřejmě malé dítě na prvním místě. Celkem nás bylo 5 - 7 lidí, denně jsem vařila, vysávala, vytírala, nakupovala, byli jsme dvakrát denně venku, chodili plavat a cvičit. Večer jsem opravdu odpadávala. Skvělé bylo to, že si prababička denně hodinu s malým hrála a jsem u toho v klidu navařila.
Teď už bydléme my tři v novém. Je dost velký rozdíl v objemu nákupu, praní, ale pokud jde např. o drobky na podlaze, mám pocit, že to vypadá pořád stejně. U našich jsem brblala, kolik nepořádku se v tolika lidech nadělá, ale tady večer vytřu a kolem jedenácté bych mohla klidně znovu - a ne že by si toho někdo kromě mě všimnul). Takže jsem došla k závěru, že se nemá cenu vzrušovat nad běžným nepořádkem a od "vyhrožování" manželovi tím, že po téměř dvou letech jsem zralá aspoň na částečný úvazek, se pouštím do hledání práce. Manžel z toho není moc nadšený a já se mu nedivím - má krásný domácí servis a k tomu mu pomáhám s živností - ale já prostě potřebuju dělat i něco jiného než jsem dělala dosud. Začínám být protivná, ráno před sebou vidím ten nalinkovaný den a jsem otrávená. Mám pocit, že jsem dosud dítěti dala maximum a můžu si "dovolit" začít myslet i na sebe.