Přidat názor k článku O českých domorodkách

Já bych jen dodala, že v našem porodnictví je třeba vylepšovat víc než míň. Za vše jen můj příběh: Před rokem jsem měla podezření na těhotenství, na testu se mi ukázaly dva proužky. Jenže dva doktoři v naší okresní nemocnici se po příšerném rejpání se ve mně tou hnusnou vaginální sondou rozhodli, že těhotná nejsem. Na další týden, po výsledcích rozborů, se další doktorka, v téže nemocnici a na tomže oddělení rozhodla, že jsem těhotná byla, ale patrně jsem potratila - hladina těhotenského hormonu tam byla, ale nízká. Urychleně jsem měla nastoupit na jejich oddělení, aby mi udělali výškrab, prý mi jde o zdraví (hrozba záněty, neplodnost atd.). Mně ale bylo dobře, nic mi nebolelo a tak jsem si udělala další těhotenský test - dva proužky byly ještě znatelnější než před 10 dny. Jsem zvyklá si sahat na čípek a dělohu, čípek byl zavřený, děložka taková nějaká naducaná a pružná, vůbec nebolela. Do nemocnice jsem nenastoupila, dva dny pobyla doma a potom - člověk má přece jen strach aby se s ním něco nestalo, i když tělo říká že vše je OK, zajela jsem si do Prahy na Bulovku a nechala jsem si ultrazvuk udělat tam. Chtěla jsem jen ten přes břicho, ne vaginální, ale i ten normální ukázal 5.týden těhotenství. Doktorka mi tam řekla, že u nás mají asi ten ultrazvuk starý či krátký a nebo prostě nedokážou tak ranou fázi těhotenství přečíst... No, na okresní nemocnici jsem se vykašlala a dnes mám krásné tříměsíční mimčo.
Řekněte mi tedy, co je to za odborníky, když to ani nepoznali, kdybych dala na ně a ne na svoje tělo, dnes svou holčičku nemám. Myslím, že žena, pokud necítí zdravotní problémy, by měla na své instinkty dát víc než na doktory, a platí to nejen o začátku těhotenství, ale i o porodu a o kojení. Porodům doma jen fandím.