Přidat názor k článku Dítě, nebo práce? Chci si užít obojí!

Souhlasím s tím, že článek je pouze jedním pohledem na problematiku a že vytváří ne právě prospěšný tlak na matky, které se rozhodly svým dětem těch pár let intenzivní péče věnovat.
Jen mě tak napadá, zda se při pohledu zpět za pár let nebudou maminky, které děti nechávají intenzivně od útlého věku hlídat, divit, cože jejich děti výchovou cizími lidmi získaly. Jste si tak jisté, že studentka, sama asi ještě ne právě zralá a dospělá, případně paní z agentury vaše dítě vychovává tak, jak si to samy přejete? Věk do 3 let života je ve výchově dítěte zásadní - a přece nejde jen o to, zajistit mu náležitou péči o fyzické blaho - to jistě i au pair zvládnou na výbornou.
Nechci se přidávat k žádnému táboru - pracuji od 8 měsíců dcery, ale nepravidelně, většinu práce mohu udělat doma. Pokud musím odjet za prací jinam (jen jedno z pracovních míst, na kterých jsem, je v místě mého bydliště, jinak musím za prací dál), tak hlídá buď manžel, dříve občas babička. Ale cizímu člověku bych výchovu svého dítěte nesvěřila - je něco jiného výjimečné pohlídání jednou za čas a něco jiného trvalá péče někoho cizího. I mně se nemusí ve výchově všechno podařit, nejsem žádný výchovný expert, ale pokud něco udělám nesprávně, budu vědět, kde to má kořeny.
Tak nějak to vidím i z druhého břehu - já jsem od 3 měsíců do 5 let trávila dětství u "paní na hlídání" - inu, zajímavá zkušenost, kterou svému dítěti nepotřebuji dopřát...a že to byla velmi hodná paní. Ale vztah k vlastní matce to poznamenalo - nebyla to ona, kdo byl u nejdůležitějších okamžiků mého dětství a když u nich byla, už neměla po celodenní práci sílu si jich vůbec všímat.
Kariéru člověk může budovat i ve vyšším věku, budovat u svého dítěte to, co mělo dostat do 3 let třeba v 5-6, to těžko.