Přidat názor k článku Dítě, nebo práce? Chci si užít obojí!

Souhlasim, ze otazka hlidacich babicek/dedecku ma nekolik rovin. My mame taky jenom 2 babicky a zadne dedecky, obe jsou velmi spolecensky a sportovne aktivni a obe jeste pracuji. Nicmene, kdyz kazdou z nich pozadam, jestli by 1x za mesic mohly pomoci manzelovi behem vikendu s detmi (hlavne aby uvarily z nasich potravin nebo vzaly mladsi ditko v kocarku na prochazku, zatimco manzel se starsim ditetem nakupuje...atd), tak jsou spise polichoceny, ze s jejich pomoci vubec pocitame, a neberou to jako "otrocinu". Ja mezitim muzu v klidu o vikendech na prednasky, abych si doplnila vzdelani a mohla se realizovat i behem pece o milovane deti. K tomuhle "stavu" a touze po seberealizaci jsem se nicmene dopracovala casem. Kdyz se mi narodilo prvni dite, tak jsem byla uplne mimo, nezkusena, nedovedla jsem si predstavit, co vsechno pece o miminko znamena a kolik casu to zabere a byla jsem z toho hrozne unavena. Ale miminka rostou rychle a treba 2,5 rocniho syna, ktery uz si hraje na hristi a navazuje kontakty s ostatnimi detmi, muzu klidne na nekolik hodin (2-3hod) parkrat za mesic (4-5x za mesic) sverit s klidnym srdcem "tete na hlidani" a zatimco moje druhorozene miminko spi, tak muzu v klidu studovat/pracovat. Jde hlavne o to, naucit se zorganizovat si cas, premyslet dopredu a nebat se improvizovat.