Přidat názor k článku Dítě, nebo práce? Chci si užít obojí!

Kimmy,
máte pravdu, to by stálo za sociologický průzkum. Nejsem sociolog, takže Vám výsledky průzkumů asi nezprostředkuji.
Jen si uvědomuji, že v té otázce - rozvodovosti, výchovy dětí apod., by určtě hrálo roli i povědomí rodičů o hodnotě práce matky v domácnosti, o hodnotě jejího výchovného působení na děti, o hodnotě stabilního rodinného zázemí. Pokud budou maminky brát vážně svůj podíl na formování vychovávaných dětí, pokud budou rodiče vážně přistupovat k zodpovědnosti, kterou na sebe přivedením dětí na svět vzali, bude to - a jsem o tom přesvědčena - hodně pozitivní faktor ve vývoji naší společnosti.
Vůbec nejsem příznivkyní tří až čtyř let strávených vykecáváním s kamarádkama u kafíčka, zatímco se děti mydlí o kyblíky na pískovišti. Nemyslím si, že bych stála na opačné "straně barikády" - od 8. měsíců dcerky pracuju - a rozhodně mě to do doby, než nastoupila do školky (ve 3 letech a 10 měsících) stálo skoro každý den řadu propracovaných nočních hodin. A výše rodičovského příspěvku mě rozhodně nepřesvědčuje k tomu, abych doma zůstávala z toho důvodu, že to je dobré živobytí.
Jen si uvědomuji, že náš stát víc doplácí na nekoncepční rozhodování zákonodárců, na velikášství různých ne právě potřebných projektů, na přebujelý a neefektivní administrativní a státní aparát...a že argumenty o tom, jak stát přivádějí téměř na mizinu matky na mateřské apod., je spíš jakousi zástěrkou. Nepochybuji, že si pár set nepříliš pracovně i výchovně činných maminek dělá ze státní kasy dojnou krávu, aniž by do ní kdy přispěly a aniž by své děti řádně vychovávaly - ale to je jiný problém. Jsem přesvědčená, že právě investice do mateřské je něco, co se státu bohatě vrací v podobě kvalitně vychovaných lidí - bude-li to následovat i schopnost a ochota oněch maminek vychovávat. To totiž není něco apriori daného každé mamince - a asi se mnou budete souhlasit, někdy je to i dost těžký a nevděčný úkol, který chce nejednu oběť.
Prostě si myslím, že cesta ke zdravější společnosti, která je sebevědomější, schopnější a zodpovědnější - potažmo i pracovně - začíná někde na počátku lidského života u těch zásadních hodnot, které do dítěte matka v útlém dětství vkládá. Nepochybuji, že toho jsou schopni i jiní - a že třeba pečlivě zvolená chůva může dělat totéž. Ale nikdy do dítěte nevloží tu bazální jistotu, že máma je ta, ke které může dítě kdykoli s jakoukoli bolestí, že to je absolutní zázemí lásky a bezpečí. Tím nemyslím, že by maminka nemohla při dítěti pracovat, studovat atd., ale měla by to dělat s ohledem na dětské prožívání - aby byla přítomná ve chvílích, kdy ji dítě potřebuje.
A když tak sleduju občas diskuse na rodince - myslím, že zdejším maminkám vůbec není lhostejná výchova jejich dětí...tak se třeba těch pozitivnějších výsledků za pár let obě dočkáme .