Mariano,
nesouhlasím s tebou (byvše psycholog) v tom, že "dítě do 3 let kolektiv neocení".
Není to pravda. Aby dítě oceňovalo kolektiv, není zapotřebí, aby dokázalo hrát kolektivní hry. Pro dítě je důležitá i hra VEDLE vrstevníků, tedy v kolektivu. Děti se v kolektivu motivují, frustrují, učí se oddalovat své uspokojení - podobně, jako při životě se sourozenci v primární rodině.
Teorii mohu potvrdit i praxí - naše dítě bylo ve společnosti dětí i dospělých velmi rádo od mala. S hlídací slečnou trávilo cca 10 hodin týdně od 5 měsíců (já jsem pracovala ve vedlejším pokoji, takže cca co 90 minut jsem za nimi chodila - na kojení, pomazlení, pohrání... vyhovovalo to nám oběma). Nyní má syn 2,5 roku a už je schopne si s dětmi i paralelně hrát, objevují se i náznaky kooperace (zejména, pokud jde o děti starší, mladším spíš pomáhá - nebo je rube
).
Můj závěr ze studia i z následné životní praxe je takový, že odloučení od matky přiměřené věku dítě neohrožuje, pakliže má dostatečně pevnou bazální důvěru v matku/rodiče obecně a nedá-li mu matka důvod k narušení této důvěry... Rychlost a způsoby odlučování jsou individuální, závislé na temperamentu a psychovývoji konkrétního dítěte a schopnostech udržet bazální důvěru konkrétní matky.