Tak já mám taky zkušenost s péčí o rodinu skombinovanou s prací. Jsem tělesně postižená. Mám skoro už tříletého chlapečka. Už od jeho 9 měsíců pracuji. Prvně jsem pracovala jen na půl úvazku a to z domu. Minulý rok se mi nabídla skvělá práce v místě bydliště. Dlouho jsem váhala, jestli ji vzít nebo ne. Bohužel to bylo pouze na plný úvazek a to od 7.00 do 16.00. S hodinovou pauzou na oběd. Nakonec jsem práci vzala a už tam pracuji půl roku a jsem moc spokojená. Je pravda, že bez pomoci babičky by to bylo asi složitější. Takže babička mi hlídá synka. Teď už začne chodit každý den do školky, tak si trošku babička odpočine. Na obědovou pauzu si zajedu domů, věnuji se synovi, dám si oběd, někdy hodím do pračky,nebo utřu podlahu apod. Obědy si nechávám dovážet. Takže tuto starost mám z kruku. Na nádobí máme myčku a pračku mám i se sušičkou, takže se mi prádlo vůbec nekupí. K žehlení toho je jen troška, což udělám vždy večer u nějakého seriálu. Po práci si s manželem a Davídkem uděláme kafíčko a kakao. Pak si spolu hrajeme. Obden v šest večer jdu do posilovny apod. Jelikož závodně sportuji a letos mě čeká pravděpodobně paralympiáda. Pak příjdu domů s malým si lehneme do postýlky, přečteme pohádku a od osmi hodiny máme večer s manželem pro sebe. Větší úklidy děláme o víkendu. Takže opravdu to jde. Ale ne každý má pro to podmínky. Jsem ráda, že je mám a že jsme všichni spokojený. A dokonce mám i větší energii a lepší náladu, než když jsem byla jen doma se synem.
Předchozí