Přidat názor k článku Dítě, nebo práce? Chci si užít obojí!

Asi jsem to tu už kdysi psala - tehdáž, jak mi Milada vytkla, že paušalizuju :o) - nicméně: jsem ročník 1974 a jako jediné dítě v okolí (resp. jedno ze dvou dětí z poměrně početné skupiny, která se vyskytovala na sídlišti, kde jsem bydlela - ročník 1974 byl po čertech silný) jsem byla doma s babičkou do pěti let. A výhody to tehdy - z mého tehdejšího úhlu pohledu - nemělo naprosto žádné, spíš naopak. Kolektiv ve školce mne už nepřijmul mezi sebe, děti se znaly většinou už od jesliček, já byla "cizí holka", navíc "divná", protože jsem vyrůstala mezi dospělými, uměla číst, psát, používala jsem trochu jiný jazyk než ony. Vzhledem k tomu, že jsem - kupodivu - spíš introvert a vždycky jsem byla, až tak mi to nevadilo, resp. nevadilo by mi to, kdyby mi děti daly pokoj a nevšímaly si mne. Což nedělaly.
Syn šel do školky hned ve třech letech, hodně velký vliv na to měly i moje vlastní zkušenosti. A v porovnání se mnou je na tom přece jen líp, pokud jde o kolektiv ve školce; ačkoli není rozhodně bezproblémový dítě, je prostě jeden z nich a má kamarády. Podle mého názoru je moc pěkný starat se o dítě jako milující rodič, jenže dítě stejně dřív nebo později bude chtít navázat vztahy s vrstevníky a bude jim dávat před rodiči přednost - a pokud se naučí vytvářet vztahy už v raném mládí, je to pro něj spíš plus.