Já jsem rodičům taky klidně povykládala, že Pepíček mi na hlavu hodil písek a paní učitelka mi zakázala to a to. Ale když mne potrestala BABIČKA, tak to přece MUSELO být v pořádku. Jenom prý našim bývalo divné, že babičku očividně nemám moc ráda.
No a já se řídím tím, že když děcka někoho "nemusí", tak je s ním nenechávám samotné.
Občas jsem nechávala děti hlídat holkou z domu, kterou děcka milovaly a ona k nám chodila pravidelně uklízet. A kliďánko jsem přišla nečekaně "na revizi". Teda maskovala jsem to třeba zapomenutýma dokladama atp. Děcka ještě teď piší radostí, když se potkají s Lucinečkou.
Já mám pocit, že jistotu nemá člověk nikdy. V rodině máme případ kluka, na kterém se podepsala družinářka ve druhé třídě takovým způsobem, že má potíže ještě v sedmnácti letech.
Předchozí