Přidat názor k článku Dítě, nebo práce? Chci si užít obojí!

Tak jsem se na tu diskuzi ještě jednou koukla, ale přechází mi z toho zrak.
Pro mě nejlíp na vše odpovídá Libik, ale nejde to tu zahltit citacemi.
Ale: pokud chůva stojí víc než rodičák, tak by asi zajištění jeslí a zároveň podpora půlúvazků musela stát stát ještě víc, ne?
Přece jen jsem našla jednu tvou odpověď na mnou zmiňovaný dotaz („matky by věděly co je čeká po dovršení dvou let věku dítěte“ nebo tak nějak jsi to psala…) no, podle této představy by je čekala nutnost buď frknout dítě do jeslí či chůvě a jít do práce nebo nic. Nechápu, proč by měly mít matky, které chtějí jít do práce od dvouletého dítěte potom nějaké výhody, nemají-li je mít ty, co chtějí být s dítětem doma? Jaký je mezi nimi rozdíl? Že ty pracující "budují" a "podílejí se na ekonomickém růstu"? Ale no tak…Odhlédneme-li od toho, že ten slavný "růst" nás veze do pěkného prů…u, jde podle mě jenom o iluzi, představu těch prácelačných, že jsou platnější. Já myslím, že nejsou, rozhodně ne státu. A chtějí-li rozvíjet sebe, proč by je stát měl podporovat, když tedy nemá podporovat ty, co chtějí osobně rozvíjet své dítě? (A můžeme rozvinout diskuzi, co je to vlastně stát a co od něj kdo očekává).
A dál: proč proboha si myslíš, že nepřímá podpora matek je lepší než přímá? Mně připadá mnohem lepší podpora přímá, každý ať si s penězi udělá, co chce. Jako je tomu relativně nově ve sféře sociálních služeb. Nebo tam si taky myslíš, že je lépe dát peníze instituci než handicapovanému člověku?
Ohánění se státními zájmy mi ale nějak vůbec nepřipadá na místě, zejména, když si připomenu různé notoricky známé kauzy, jejichž důsledky sanují daňoví poplatníci. Vůbec si nemyslím, že udržet matky v pracovním procesu je v zájmu státu. Proč by mělo být? Koneckonců, je známá věc, že podpora matek na rd má i jiné, skryté cíle (odčerpat pracovní sílu z trhu, třebas), já bych se o ten stát tak nebála.
Osobně se nějak nemohu rozhodnout mezi tím, zda se mi má víc líbit nepodporovat nic a snížit daně (a poplatky, které se jsou v podstatě daně) co to půjde, a nebo podporovat všechno, rodičák, půlsvazky…jesle ne, jsem proti jeslím, tak třebas chůvy..…
S tím, jak se komu vyplatí pracovat – no to je právě ono, tohle myšlení, to je právě ta "manažerská kultura", pro kterou se mi už jenom slovo manažer příčí: budeš se divit, ale hodně, fakt hodně lidí má podprůměrný plat. A docela se na něj i napracují. A řekla bych, že i schopnosti lidí budou tak nějak rozděleny podle Gaussovy křivky. Takže předpokládat, že úžasně placené půlúvazky a chůvy jsou cestou, jak být soběstačný a jak zajistit, aby se většině lidí „vyplatilo“ jít do práce je prachsprostý manažero-centrismus a stavění státní politiky na tomto modelu je prosazování zájmů velmi úzké skupiny lidí.
A ne, nelíbilo by se mi mít dítě půl dne v jeslích a další půl dne s chůvou – přece jen si zacituji, myslím Zdenku: "Klukovi je 12 měsíců a já ho nějaké cizí ženské na výchovu nedám a ještě navíc ten čas, který jsem mohla trávit s ním, trávit řešením průserů v práci, fuj. Prachy nejsou všechno…"
Částečné úvazky se mi líbí, to jo. Ale musí se vyplatit zaměstnavateli a nevím, jestli ta správná cesta je jejich státní podpora. Fakt opravdu nevím. Ale četla jsem i, že je nějaká společnost v nějakém kraji nabízela, a lidi nesehnala. Ony jsou ty půlúvazky u nemanažerských pozic zkrátka dost blbě placené..