Ahojky,
maminek s detmi autisty bych se rada na neco zeptala. Moje svagrova ma chlapecka autistu, je mu 3,5 roku. Nemluvi, na zachod take jeste nechodi a je velmi tezce zvladatelny, ale uz preci jenom dela nejake ty pokroky, reaguje na sve jmeno, brouka si pisnicky...drive zil uplne v jinem svete.
Moje kamaradka ma stejne stare ditko jako ja 2roky a 5 mesicu. Jeji dcerka ma velmi podobne priznaky autismu jako syn svagrove. Vubec nemluvi, nereaguje na sve jmeno....jednou jsem se trosku snazila na toto tema s mou kamaradkou promluvit....protoze svagrove se velmi osvedcilo chodit se synem do centra pro autisty, od te doby dela maly velke pokroky.....jenze ma kamaradka se velmi nastvala, ze pry hledam na jejim diteti pouze vady, ze doktorum neveri.....a prestala se mnou komunikovat. Moc me to mrzi a zajimalo by me, jestli byste mi mohli dat nejake rady, jak jednat s maminkou, ktera ma postizene dite, at uz autismem, ci jinak, jak to udelat, aby se ji clovek nedotknul, ale pritom dal najevo, ze neni sama, ze ma pratele, kteri tu pro ni jsou. Porad mi to lezi v hlave, jestli je proste lepsi jednat tak, jako ze se nic proste nedeje, ze je vse v poradku a prehlizet to?
Diky za kazdou radu
Předchozí