Přidat názor k článku Dítě, nebo práce? Chci si užít obojí!

Kimmy, ahoj, jen tě jdu pozdravit a znovu vyjádřit podporu. Nevíš, proč jsou ti oponenti tak agresivní? Vždyť mají to co chtěli, čtyřletý RP, žádné jesle, žádné poloviční úvazky, tak jak to, že neprožívají nirvánu a pořád je něco žere? Jen proto, že si dovolí někdo zpochybňovat jejich neotřesitelné pravdy?
Jak tady někdo trefně poznamenal, slovo „práce“ (rozuměj výdělečná) zdá se být nadávkou, slovo „manažerka“ je už vyložený vulgarismus, zatímco „ty vole“ a „ty prase“ jsou zřejmě oblíbená oslovení mezi domácky zaměřenými typy.

Já se vždycky bavím, když někdo opovrhuje manažerkami a jedním dechem dodá, jaký je chudák a co všechno si nemůže dovolit, protože na to nemá. Vždycky si vybavím knížku Games People Play (Eric Berne).

Včera jsem se dívala na dokument s Jiřinou Šiklovou, nevím, jestli znáš, to je zakladatelka Centra Gender Studies. Tato paní byla za komunistů perzekvována a vězněna a na stará kolena se věnuje tématu feminismu. Musela se asi úplně pomátnout, protože podle žen v domácnosti toto téma vůbec neexisuje a je trapně vykonstruované. Mimo jiné v tom pořadu vystoupila její dospělá dcera a říkala, že je strašně ráda, že matka zasvětila svůj život i jiným věcem než jen jí, jako dítěti, že to vnímá jako jednoznačné pozitivum.

A ty neustálé narážky na to, jak jsme konzumně zaměřené a ostatní mají ty hodnoty jinde… No, bojovat proti kapitalismu a vysmívat se manažerům je myslím úkolem levicových studentů, tam je mi to i velmi sympatické. Pokud se proti establishmentu angažuje člověk ve středních letech, vypovídá to hodně spíš o něm samém než o hodnotách společnosti jako takových, toť můj názor.

Co říkáš na tohle:
Rád bych se mýlil, ale mám nepříjemný dojem, že jsme zde svědky častého jevu ženské komplicity s patriarchálním hodnotovým světem. Genderové fungování české společnosti je bohužel nastaveno tak, že ženy zpravidla svou integritu zakládají na větší či menší míře participace na patriarchálním řádu. Svou cenu odvozují od mužského názoru a snaží se osvědčit v mužských očích jako jakási “rozumná ženská” právě tím, že popírají samy sebe, systematicky přehlížejí všechny problémy, deficity a nerovnovážnosti v genderové struktuře české společnosti. (Pro vysvětlenou, v tomto problému komplicity nejde o kritiku žen, ale o poukázání na komplexní fungování patriarchálního řádu a na postupy, jimiž zajišťuje stabilitu svého hegemonního postavení.)
Jan Matonoha