Taky mám zkušenost, že někteří lidé - a u babiček je to nejhorší - nechtějí přijmout diagnózu dítěte a pořád poslouchám, jak je nevychovaný a rozmazlený a že takhle by se chovat neměl a že bych s tím měla něco dělat. Teď už se nad tím jen usmívám, už jsem rezignovala nad tím, že bych měla okolí přesvědčovat, ale když byl menší, potřebovala jsem podporu, protože trávit s ním a s o rok mladším bráchou 24 hodin denně bylo hodně náročné. S reakcí s okolními lidmi je to velmi složité, protože dítě s Aspergerovým syndromem vypadá na první pohled úplně normálně, jen v určitých situacích reaguje jinak než je běžné. Naštěstí máme okolo sebe pořád hodně lidí, kteří mají syna rádi takového jaký je - a on je opravdu vyjímečný v mnoha ohledech.
Předchozí