Výrazem „by se dalo říct“ jsem chtěla naznačit, že je to stejnej nesmysl, jako domněnka, že kdo pracuje, dělá to proto, aby podporoval stát a ten je tedy povinen mu to usnadnit nějakými dotacemi. Což píšu proto, že tobě vadí dotace těch, kteří se „pouze“ starají o děti a nepřispívají do státního rozpočtu. Proč je tedy pak podporovat do těch dvou let?
Abychom se vrátili od katastrofických konstrukcí: Já si myslím, že tři (ne dva, spíš čtyři) roky jsou pro vývoj dítěte tak významné, že si zaslouží podporu. Jak si to pak kdo zařídí dál, to už je jeho věc. Poloviční práce je podle mne dobrá, ale jen pro velmi malé procento lidí, zejména proto, že je za ni málo peněz. To se nějakou podporou půlúvazků nevyřeší. Koneckonců, kde se vezmou prachy na jejich dlouhodobou podporu, když ten rok až dva rodičáku navíc nad dva roky ti připadá drahý? Asi někdo jinej bude muset hodně pracovat, aby byly ty daně z nichž se to bude platit. A to je to blbé kolečko, které mi připadá nesmyslné.
Ale je to nakonec jedno. Neporozumění je nám souzeno
Předchozí