Zuzi,
ta matka, která je doma, také pracuje, akorát za to nepobírá peníze. To znamená, že také napomáhá vytvářet GNP, třeba tím, že uplete svetr. :)
To, na co narážely Kohnová a Pruhovaná, je existence různých externalit, které představují spotřebu (třeba spotřebu životního prostředí), ale protože za za ni nikdo v penězích neplatí, vypadá to navenek, jakobychom nic nespotřebovávali.
Zkusím to příblížit na příkladu. Když jsem za studií měla hluboko do kapsy, nosila jsem jedny polobotky roky, jezdila vlakem a MHD, pila vodu z kohoutku. Na daních jsem odváděla nula nula prd (no něco málo jo). Stát ode mě dostal něco málo na daních a jen velmi málo musel/musí/bude muset vynaložit na vykompenzování zátěže životního prostředí, které se mu dostávalo z mé strany.
Nyní: daně odvádím jako mourovatá. Mohlo by se zdánlivě zdát, jak jsem užitečná. Jenže: za ty peníze si chci udělat taky radost a něco si koupit, a to i věco, co nutně nepotřebuju (spotřeba, zátěž pro životní prostředí), místo HMD a vlaků si vozím zadek v autě, vodu kupujeme balenou, čímž zatěžujeme stát likvidací plastových obalů.. atd. Podtrhnout a sečíst to jde bohužel velmi těžko, protože nikdo neumí jen tak bajvočko ohodnotit negativní externality (tedy to, kolik fakticky stát navíc stojím za to, jak se např. neekologicky chovám).
Možná by mi vyšla lepší bilance (tj. odvody na daních mínus výdaje v podbě negativních externalit) právě za těch studií, kdy jsem do státní kasy odváděla akorát pár grošů... Možná ne, nevím. Zmiňuju to proto, že to celé není zdaleka tak přímočaré, jako svojí logikou odvozuješ.
(Ekologie je samozřejmě jen jedním z příkladů negativních externalit.)
Předchozí