Kimmy, to je ale s prominutím blbej příklad...
Ta matka byla velmi pravděpodobně k dětem kritická už od začátku, páč tohle se z člověka nestává prací, tohle má v sobě (náhodou jednu redaktorku a korektorku taky znám a nějak zvlášť kritická není, MMCH jakou práci dělala tamta maminka před MD?)
Říct, že to souviselo s prací - hele terapeuti vždycky potřebujou najít nějakej důvod, aby bylo od čeho se odpíchnout a kolikrát jsou to i pseudodůvody (který ovšem s tim odpíchnutim pomůžou stejně dobře, když jim adresát uvěří, takže v tomhle směru nemám nic proti). Paralelně tu probíhá diskuse matek handicapovaných dětí - ty by o tom mohly povídat. Když při anamnéze řeknou, že dítě mělo normální těhotenství, přirozenej porod, nemá dědičnou zátěž atd., jsou z toho doktoři nešťastný, ale jakmile se objeví třeba krvácení v těhotenství, okamžitě to označí za příčinu, aniž by tam souvislost byla nějak prokazatelná.
No, abych to shrnula - myslim si, že školní dítě potřebuje určitou míru samostatnosti a zodpovědnosti a rodič věčně za zadkem mu většinou škodí tim, že mu to neposkytne a dítě se pak necítí být dost dobrým dítětem (neboli dítětem, které si zaslouží, aby mělo naši důvěru, že to zvládne).
Předchozí