Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

z toho, co jsi musela prožít a čím jste si s kloučkama prošli.
Ale na druhou stranu - nechápu - nechápu, proč se vracíš k něčemu tak banálnímu, jako je prožít si nádherný porod, protože ve tvém případě musíš být šťastná, za to, že vůbec žiješ, že jsou kluci zdraví a v pořádku, protože sama píšeš, jak tenká byla tady hranice mezi životem a smrtí.
Moje Michalka tady v bříšku špatně rostla, bohužel průtoky placentou byly na nejnižší možné hranici, ale i tak se vše v dobré obrátilo a rodila jsem spontánně a přirozeně - o což mi ale v tu chvíli fakt nešlo. Protože v tomhle není důležitá cesta, ale výsledek. A já na tvém místě bych denně děkovala osudu za to, že je situace taková, jaká je.