Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

a taky nepřeceňuj jedny chvíle s dětmi oproti jiným. Ještě budeš mít dost příležitostí jim dokázat, že je miluješ a jsi tu pro ně. A hlavně s tím už nic nenaděláš.
Vím, o čem mluvím - mám to úplně stejně jako Ty, tři děti, dvě z toho o dva měsíce dřív kvůli preeklampsii, holčička (12) měla 1,5 kg, chlapeček (4) měl 1,1 kg, až třetí holčičku se mi povedlo donosit do konce, ale stejně už musela být císařem jako ty předešlé. Taky jsme si užili, děti měly zavedené hadičky a léky, ale každý den se něco zlepšilo a doktoři i sestry se chovali báječně - a hlavně mi zachránili děti. Není to samozřejmost ))
Dvouměsíčnímu pobytu v inkubátoru přičítám zvláštnosti našeho chlapečka- je hodně mazlivý a má méně sebevědomí, než sestřička - ale spoustu věcí jsme vyřešili pomocí homeopatie. Ta ale možná pro Tebe jako věřící nebude přijatelná.
Další výhody Tvé i mé situace - děti měly nejlepší péči, byly hodně sledované, a navíc po císaři nejsi "dole" rozbitá ))