Přidat názor k článku Pořád je mi z toho smutno …

Já autorku zcela chápu. Já jsem taky obě děti porodila císařem. První byl taky docela horor- dlouhý nepostupující porod s šílenými bolestmi, špatně píchnutý spinál a "říznutí" při vědomí,syna jsem viděla až za 12 hodin, manžela až druhý den odpoledne. Dcera se narodila nakonec taky císařem, ale v pohodě, hned jak jsem se cítila, tak jsem ji mohla mít u sebe.
Taky děkuji za obě krásné a zdravé děti, ale ten osten ve mě zůstane, že jsem o něco důležitého přišla. Je fakt, že člověku v životě uniká hodně důležitých věcí a měl by to tak přijímat. Ale zcela potlačit negativní prožitky není možné a ani dobré. Mě pomáhá o svých traumatech mluvit a tak chápu i tento článek jako pokus o terapii
Jinak v plzni bylo do nedávna oddělení rizikových novorozenců na druhé straně města než porodnice. Takže maminky po císaři viděli dítě až tak za 6 dní